Post by Viktor Selwey on Feb 21, 2018 20:04:51 GMT 1
Jméno: Viktor Selwey, nějakými těmi tituly by se určitě chlubit mohl, ale tady na ostrově už pro něj stejně nemají význam
Pohlaví: Mužské
Rasa: Lidská
Věk: Mladý dospělý, nedlouho po překročení plnoletosti
Povolání: Jakožto příslušník vyšší šlechty nikdy nemusel vykonávat žádnou práci v tom smyslu, aby měl co do pusy. Ale zároveň se nevyhnul tvrdému studiu, spousty hodin nudných přednášek a nespočtu ještě nudnějších plesů a večírků.
Jazyk: Lidský (mateřský, výborně slovem i písmem), Starověký (pod elfským dohleden v mládí pilovaný, na překvapivě obstojné úrovni slovem, písmem minimálně, především kvůli jeho komplexnosti)
Rod: Selwey
Rodina:
Ačkoliv zní jméno Selwey ve jméně více než honosně, příbuznost s nynějším vládcem Nardy je patřičně vzdálená, společný předek se nachází o několik generací zpátky, a tedy i ambice na možné vedení rodu po jeho smrti jsou více než směšné. Jediné, co mají tedy společného, je jméno a ohromné bohatství, které tento rod nese, zejména díky lodnímu obchodu, jelikož jsou v jejich držení dva největší přístavy na kontinentě.
Ve skutečnosti je jejich bohatství tak velké, že si mohli dovolit pro své potomky ty nejlepší učitele, které se dají sehnat, a to dokonce i elfské. Začněme ale nejdříve hlavou rodiny, kterým je zhruba čtyřicetiletý lord Fintan Selwey, zastávající funkci admirála rodového loďstva, kterému povinnosti jenom málokdy dovolí zastavit se na chvíli doma a trávit nějaký čas s rodinou. Výškově spíše menšího vzrůstu, silnější postavy, avšak s ledově šedýma očima už od pohledu neobyčejně bystrýma, které vidí snad úplně vše, a podobně šedinou protkanými vlasy. Pod jeho správou získalo loďstvo onen pověstný věhlas, tak to nevypadá, že by měl v nejbližší době odejít do důchodu.
Matkou mu byla zhruba čtyřiceti-pětiletá lady Coria, původně pocházející, podobně jako Fintan, z boční linie rodu, avšak z více severského rodu Mavell, díky čemuž v krvi mladého Viktora proudí polovina krve sokolů. Vzhledem je na tom opačně, než její manžel. Uhlově černé, dlouhé vlasy. Výškově malá, drobné, křehké postavy, která vypadá, že se pod větší silou rozpadne. Je až s podivem, když si uvědomíte, že dala život čtyřem dětem, a stále si přes svou fyzickou konstituci udržuje dobré zdraví.
Nejstarším synem a nejpravděpodobnějším následníkem otcova lodního impéria, je přibližně pětadvacetiletý Terryn, který po zmíněném otci podědil snad vše, co mohl, a kdybyste je postavili vedle sebe, a Fintana omladili, nepoznáte skoro žádný rozdíl. Vyššího vzrůstu, velmi dobře staveného těla, světlých, dlouhých vlasů vypadá jako téměř vzor rytířství a šlechty. Už od dětství byl veden důrazně k loďařství, a doma podobně jako otec moc nebývá, neboť ho skoro všude doprovází a sbírá cenné zkušenosti, které jednou v rodu využije.
Druzí v pořadí jsou dvojčata Viktor a Simon, a i když by podle tohoto pravidla měli sdílet téměř totožný vzhled, opak je pravdou. O pár minut starší Simon zdědil, podobně jako Terryn, většinu své vizáže po svém ctihodném otci, sice se s výškou nemůže rovnat až přerostlému staršímu bratru, hanbu si rozhodně neutrhne. Vlasy výrazně tmavší, hnědé, avšak s místy nažloutlých trsů. I tělesně se usadil na krásném středu mezi otcem, a matkou. Nemá tedy vyloženě mohutně stavěné tělo, ale zároveň o sobě nemůže říci, že by vypadal neduživě. Zkrátka zlatý střed, jaký u dětí rádi vídáme. Se svým stejně starým bratrem se tak nemůžou více než odlišovat.
A jako poslední, nejnovější přírůstek do rodiny, je zhruba pětiletá dcera Thea, která podobně jako Viktor vyzařuje téměř identický vzhled své drahé matky, a i když je u ní stále brzo cokoliv předpovídat, drobná výška a lokny zářivě černých vlasů napovídají, že o krásu nebude mít malá sestřička nouzi.
Bydliště & Původní bydliště: Skoro po celý život mu býval domovem Teirm, rodinný hrad na okraji města, v krásné blízkosti doků, aby to neměl otec daleko do práce. V rámci svých panošských let pobýval společně se svým bratrem několik let v Ceunonu, díky jejich pokrevní příbuznosti s Mavelly, kde se učil zejména sokolnictví a lovu. Momentálně bude jeho domovem neplánovaně Vroengard, i když se s tím ještě neumí tak docela smířit.
Vzhled:
Zatímco oba dva starší z bratrů podědili drtivou většinu svých rysů po otci, na což byl samozřejmě velmi hrdý, Viktor jakousi hrou osudu vypadá téměř jako mužská verze své matky, s drobnými odlišnostmi. Výškou se proto nemůže ani rovnat svým sourozencům, kteří na něj vždy, už od mala, shlíželi z mnohem větší výšky, než by bylo vhodné. Teď v dospělosti se jeho růst zastavil na nějakých 165 centimetrech, což by se dalo při troše štěstí označit jako lehký podprůměr, ale celoživotní život ve stínu v něm vyvolává pocit, že je ve skutečnosti mnohem menší, než se zdá. Postavou hubenou, jeden by se nebál říci i mrzkou, která zaostává snad ve všech fyzických atributech, které jsou u šlechtice žádoucí. Viktor nikdy nebyl dobrý v činnostech vyžadující sílu těla, a i když ho do toho otec neustále nutil. Hubené tělo tak nemá mnoho svalové hmoty, na kterou by mohl být pyšný, ale naopak je spíše šlachovité, symetrické … působící mnohem více jako ladné tělo hada, než hrubé medvědí. To mu samozřejmě propůjčuje některé výhody, které z toho logicky plynou. Tak například fakt, že je rychlý. Opravdu rychlý. Nevydrží sice běžet moc rychle, ale pokud musí vystřelí vpřed doslova jako raketa. Jelikož nemusí tahat tolik zbytečných kil navíc, je rovněž velmi mrštný a ohebný, tudíž je ještě obtížnější jej vůbec chytit.
Obličej obepíná hříva jako uhel černých vlasů, divoce se kroutící všemi směry, na které prozatím nevyzrál ani ten nejlepší elfský kartáč, který si jeho rodina mohla dovolit, takže je má v naprosté většině času rozcuchané na všechny směry, nedá se říci, že by je vyloženě zanedbával, ale očividně si nic nedělá z toho, s jakým účesem se zrovna probudí. Pod nimi se nachází husté černé obočí, a především ocelově šedé oči, které jsou snad to jediné, co vlastně po svém otci zdědil, co se týče fyzických predispozicí. Zřetelně z nich vyzařuje mladická nezkušenost a nespoutanost, ale zároveň také notná dávka bystrosti a intelektu, s jakým zvědavě pokukuje po svém okolí. Pod nimi se nachází dost úzký a krapet protáhlý nos a plná, narůžovělá ústa.
Viktor dává přednost pohodlným, tmavým šatům, které mu umožňují v rámci možnosti splynout s davem a moc nevyčnívat. Nikdy si nepotrpěl na příliš zdobené šaty, a ačkoliv se jeho šatník skládá téměř výhradně z oděvů nejlepší kvality, ve výsledku to nejde až tolik vidět. Mezi jeho výraznější doplněk patří modrý pečetící prsten se znakem jeho rodu na pravém prsteníčku, který jako Selwey nosit musí.
Povaha:
Není to jenom jeho trošku temnější vizáž, která kolem něj tvoří auru chladu. Viktor je především díky vytříbenému intelektu a drsné šlechtické výchově tvor neuvěřitelně sarkastický, morbidní a skoro to vypadá, že má konstantně špatnou náladu. Na jeho obranu je nutné podotknout, že za tuhle část jeho povahy můžou především jeho starší bratři a otec, který se nikdy zcela nesmířil s tím, že oproti svým bratrům vypadá jako slečinka, a kteří rádi využívali každé možnosti k tomu, aby ho ponížili nebo si na něm dokazovali svou fyzickou převahu. Chladný vypočítaný sarkasmus tak byl jediný způsob, jak se proti tomu bránit. Pravdou je, že rád rýpe a nadává na cokoliv, co se mu zrovna nelíbí. Nemá vcelku žádný problém s tím vmést člověku jeho úhel pravdy přímo do očí, i když se za ty roky naučil jemně rozlišovat hranici mezi tím, kdy člověka opravdu vytočí, a kdy jenom naštve. S tím se tak nějak pojí fakt, že nemá většinu lidí nijak v lásce, a i když zpravidla nemá problém navázat s někým kontakt, sociální interakce zvládá bez problému, pokud ho nezaujmete hned na první dojem, jenom těžko se dostanete dále, než pod první chladnou a nezaujatou vrstvu. Pokud nejste v jeho úzkém klubu přátel, jenom těžko od něj můžete očekávat nějakou laskavost, nebo jenom vlídného slova, či úsměvu. Instinktivně lidem nevěří, a chce to hodně trpělivosti a soucitu, aby vám otevřel srdce a začal důvěřovat.
Ovšem, zvládnete-li tuto neskutečně chladnokrevnou, ironickou a konstantně podezřívavou masku vstřebat a akceptovat, otevře se před vámi osoba úplně jiná, která se před vámi dlouho skrývala a nechtěla vylézt na povrch. Ve svém nitru je vlastně Viktor dobrosrdečný a soucitný muž, jenom své kladné emoce nemá ve zvyku rozdávat všem lidem v okolí, jakoby šlo o cukrátka. Lidí, kteří se nějakým způsobem dostali skrze jeho obranný štít sice nepřestane občasně urážet a smát se jim, na druhou stranu je ochoten se za ně bít a poskytnout pomoc, byť s neustálým protáčením očí, kdykoliv to je třeba. Je také až neuvěřitelně tvrdohlavý, pokud si něco umane a dostane do hlavy, je velmi těžké, ba skoro nemožné, ho přesvědčit o něčem jiném. Hádat se s ním o tom, že má pravdu, je tedy skoro zbytečné. Je ochoten po dostatečně dlouhé argumentaci uzavřít kompromis, ale nikdy veřejně nepřizná, že by se pletl.
Historie:
Narozen jako mladší z dvojčat na něj vždycky házelo špatný stín, ještě zesílený o fakt, že byl už od raného dětství malý a neduživý, přesný opak svého staršího dvojčete. Viktor to nikdy neměl jednoduché, a jakkoliv spokojený a blažený může někomu připadat život bohatého šlechtice, opak byl pravdou. Díky značné zámožnosti dopřál Fintan svým dětem to nejlepší vzdělání, takže jen co se naučil chodit a mluvit, už měl kolem sebe spoustu drahých učitelů, kteří to něj neustále tloukli nové informace a věci, které by měl znát. Nutno ovšem zmínit, že velmi inteligentní a bystrý kluk neměl moc problém veškeré látky v hlavě zpracovávat a po večerech studovat v knihách a na rozdíl od svých bratrů propadl kouzlu knih mnohem více, než by se snad slušelo. Už v té době schytával spoustu urážek a posměchu od bratrů, kteří v něm viděli někoho, na kom si můžou dokazovat, jak lepší vlastně jsou, a občasné pohlavky nebo kopance tak nebyli nezvyklé. Do toho ho ještě otec nutil pravidelně namáhavě fyzicky trénovat, a učit se šermířství, ačkoliv to ze srdce nenáviděl a ničilo ho to mnohem více, než posměch vlastních bratrů.
Nepříliš šťastný život naplno otočil až příchod nového elfského učitele, za kterého rodina zaplatila doslova majlant (aby ukázala ostatním rodům, že na něj mají), který začal mladého šlechtice zasvěcovat do tajů Starověkého jazyka, neboť se slušelo ve vyšších vrstvách umět nějaký ten jazyk navíc. Během studia si však elf jménem Viriön všiml něčeho zajímavého na mladém lordovi. Měl magické nadání, a to slušné. Takové, jaké zatím u žádného jiného člověka neviděl. Ze strachu před tím, jaké škody by mohl napáchat, ho proto začal potají a pomaličku učit principy ovládnutí tohoto umění, ačkoliv zde musel postupovat velmi opatrně, hlavně díky lidskému pohledu na toto umění. Viktora to však naprosto pohltilo a fascinovalo. Měl dostatek rozumu na to, aby o tom nikde nemluvil, a jeho hlad po znalostech byl tak velký, že se elf nakonec rozhodl jeho výuku v tomto směru omezit jenom na nutné minimum, jelikož viděl by viděl jen nerad člověka se slušnými magickými dovednostmi, kteří se, jak je známo, nechávají často unášet emocemi a který by mohl tuto nesporně silnou zbraň použít nešťastně.
Dětství strávené výhradně za hradbou knížek a v kožené zbroji rychle zmizelo a bylo nahrazené dospíváním. Právě v tomhle období si začal Viktor více věřit na své bratry, kterým začínal jejich dlouhodobou šikanu slovně vracet ke svému vlastnímu uspokojení, a i když ho vždycky za to nějakým způsobem potrestali, cítil se mnohem více šťasten, když se jim dokázal postavit. Jeho nečekaně prořízlá pusa ho začínala čím dál více dostávat do problémů především s jeho otcem, který nemínil takové chování ve své rodině tolerovat. A jelikož trávil Viktor podezřele hodně času s jeho učitelem, padla vina za prostořekost jeho žáka objektivně na něj a musel z města odejít. Než tak ale učinil, věnoval mladému lordovi na památku útlý elfský meč, mnohem kvalitnější než cokoliv, co bylo u lidí k mání, který je především několikrát lehčí a vyváženější, než lidský meč, což se neduživému Viktorovi výborně hodí. Co však vypadalo jako vstřícné a přátelské gesto se ukázalo býti kamenem sváru, který ho nakonec donutil odejít na Vroengard, ale to předbíhám.
Ve stejné době odjel Viktor se Simonem do Ceunonu, aby zde jako pážata sloužila jakémusi nejmenovanému lordu Mavellovi, kteří jsou prakticky jejich příbuzní, aby se naučili základy sokolnictví, lovu, a hlavně získali cenné zkušenosti mimo své rodné hnízdo. Ovšem žárlivý Simon už doma neunesl fakt, že jeho méněcenný a slabý bratr dostal tak úžasný meč, který měl podle jeho mínění patřit mu, neboť to s mečem umí lépe. A ze žárlivosti se zrodil plán. Jak se blížil konec jejich služby pod lordem Mavellem, vkradl se nenápadně světlovlasý lord do komnaty svého bratra, aby mu sebral tolikrát opěvovaný elfský meč, který hodlal vhodit do jezera a zajistit tak, aby nepatřil ani jednomu. Během toho ovšem navíc hodlal bratra ponížit, a to tak, že zdroguje sličnou dceru jejich dočasného ochránce a zatáhne ji do Viktorova lože tak, aby to vypadalo na hříšnou noc mezi nimi. Ale tento geniální plán nepočítal s jedním problémem. Zmíněná dcera se bude bránit. A to tak moc, že nakonec skončí nešťastnou náhodou napíchnutá na onom elfském meči, kterého se chtěl Simon zbavit.
Když následujícího rána vpadla stráž do Viktorova pokoje, našli tam překvapeného, rozespalého lorda s mečem ležícím u jeho nohou s povlakem krve. Nemohlo být pochyb, že právě toto je onen vražedný nástroj díky neobvyklému tvaru čepele, který se schodoval se smrtelnou ránou na těle lady. To vyvolalo obrovské pozdvižení v obou rodech, a Mavellové samozřejmě požadovali odplatu. Marně se Viktor bránil tím, že o ničem neví, a že ji rozhodně nezabil. Nebylo mu to platné. Nakonec se po dlouhém a usilovném jednání mezi oběma rody vyhnul stětí už jenom z principu, že patřil do obou rodin, ale trestu ani tak neunikl. Tím mu má být až do smrti exil na ostrově Vroengard, který jako takový nepatří žádnému z království, odkud se nesmí vrátit zpět na pevninu, neb ho stihne trest.
A tak se Viktor, bezprávím osudu poznamenán na vyhnance, nalodil několik dní poté na jednu z mnoha lodí lorda Selweyho, a pouze s minimem osobních věcí zamířil vstříc novému, ne příliš růžovému, životu na Dračím ostrově.
Víra: Vychováván ve víře Severního náboženství, ovšem vždy hlasitě, ke zlosti svého otce, samotnou víru popíral a nikdy nebyl výrazně zbožným člověkem. Jeho přesvědčení mu to nedovolovalo.
Specifický inventář:
Kůň Willy - hnědák, rychlý, válečný kůň. Speciálně vyšlechtěný a už jako hříbě svěřen mladému lordovi do péče, se tak stal jeho nezlomným a oddaným společníkem, který by svou inteligencí a důvtipem zastínil mnohé lidi. Jelikož byl už od mala cvičen pro bojové účely, jen tak s ním něco nepohne. Nejspíše ani drak ne, ačkoliv záleží na specifických podmínkách, samozřejmě.
Elfský meč Taëral - jedná se o jeden a půl ruční meč elfské výroby s velmi útlou, avšak pevnou čepelí, který je díky tajemnému způsobu výbory Sličného lidu neobyčejně lehký a vyvážený, jakoby nevážil více, než proutek. Jako takový se tak skvěle hodí ke křehké konstituci mladého lorda, který by se s normálním mečem jenom těžko ubránil. Zřejmě ho chrání nějaká kouzla, především pak čepel, která se nemusí brousit, ale jeho znalosti jsou v tomto oboru příliš malé na to, aby to mohl ověřit.
Fyzické dovednosti:
Šermířství (3/10) - zná většinu výpadů, dokáže se vcelku efektivně bránit, ale na nějakou úžasnou přehlídku umění s mečem nemá. Především s odlehčeným mečem se dokáže slušně ohánět.
Rychlost (2/10) - díky svému lehkému tělu bývá o něco rychlejší, než ostatní, i když nemá velkou výdrž na to, aby běžel konstantně dlouhou dobu, spíše krátkodobě vystřelí jako raketa
Mrštnost (3/10) - stejně jako v případě rychlosti, i mrštnost patří mezi poděděné schopnosti, které vypilovaly roky šikany od starších bratrů
Sociální dovednosti:
Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, Viktor má dokonalý přehled v etiketě, a ví, jak se chovat na banketech či v přítomnosti samotného krále, čímž na podobné pravidla kašle vědomě, a naschvál. Obecně nemá problém s tím navázat s někým kontakt, a za antisociálního ho nelze považovat, ale díky jeho chladnému, sarkastickému vystupování není příliš vhodným společníkem ke konverzaci. Chce to trochu trpělivosti, než se vám podaří dostat se přes chladnou masku a prokousat se k jádru jeho osobnosti, která je veskrze přátelská.
Magické dovednosti:
Nesporný magický talent býval v omezené míře rozvíjen jeho elfským učitelem, ačkoliv ten ho v tomto směru nerad učil pokročilé věci, pro jeho dobro mu alespoň vysvětlil základy a principy magie, jak ji vnitřně kontrolovat, a částečně uchopovat a tvarovat. Magii mysli se naučil poměrně rychle na slušnou úroveň, ale kromě toho nic výrazného v tomto směru neumí.
Magie mysli + komunikace - II. stupeň
Částicová - nazírání (užitečná věc), světlo (aby se v noci neztratil), určení (aby nemohl být otráven)
Ostatní dovednosti:
čtení a psaní, matematika, etiketa (i ta elfská), základy loďařství, sokolnictví, lov
Pohlaví: Mužské
Rasa: Lidská
Věk: Mladý dospělý, nedlouho po překročení plnoletosti
Povolání: Jakožto příslušník vyšší šlechty nikdy nemusel vykonávat žádnou práci v tom smyslu, aby měl co do pusy. Ale zároveň se nevyhnul tvrdému studiu, spousty hodin nudných přednášek a nespočtu ještě nudnějších plesů a večírků.
Jazyk: Lidský (mateřský, výborně slovem i písmem), Starověký (pod elfským dohleden v mládí pilovaný, na překvapivě obstojné úrovni slovem, písmem minimálně, především kvůli jeho komplexnosti)
Rod: Selwey
Rodina:
Ačkoliv zní jméno Selwey ve jméně více než honosně, příbuznost s nynějším vládcem Nardy je patřičně vzdálená, společný předek se nachází o několik generací zpátky, a tedy i ambice na možné vedení rodu po jeho smrti jsou více než směšné. Jediné, co mají tedy společného, je jméno a ohromné bohatství, které tento rod nese, zejména díky lodnímu obchodu, jelikož jsou v jejich držení dva největší přístavy na kontinentě.
Ve skutečnosti je jejich bohatství tak velké, že si mohli dovolit pro své potomky ty nejlepší učitele, které se dají sehnat, a to dokonce i elfské. Začněme ale nejdříve hlavou rodiny, kterým je zhruba čtyřicetiletý lord Fintan Selwey, zastávající funkci admirála rodového loďstva, kterému povinnosti jenom málokdy dovolí zastavit se na chvíli doma a trávit nějaký čas s rodinou. Výškově spíše menšího vzrůstu, silnější postavy, avšak s ledově šedýma očima už od pohledu neobyčejně bystrýma, které vidí snad úplně vše, a podobně šedinou protkanými vlasy. Pod jeho správou získalo loďstvo onen pověstný věhlas, tak to nevypadá, že by měl v nejbližší době odejít do důchodu.
Matkou mu byla zhruba čtyřiceti-pětiletá lady Coria, původně pocházející, podobně jako Fintan, z boční linie rodu, avšak z více severského rodu Mavell, díky čemuž v krvi mladého Viktora proudí polovina krve sokolů. Vzhledem je na tom opačně, než její manžel. Uhlově černé, dlouhé vlasy. Výškově malá, drobné, křehké postavy, která vypadá, že se pod větší silou rozpadne. Je až s podivem, když si uvědomíte, že dala život čtyřem dětem, a stále si přes svou fyzickou konstituci udržuje dobré zdraví.
Nejstarším synem a nejpravděpodobnějším následníkem otcova lodního impéria, je přibližně pětadvacetiletý Terryn, který po zmíněném otci podědil snad vše, co mohl, a kdybyste je postavili vedle sebe, a Fintana omladili, nepoznáte skoro žádný rozdíl. Vyššího vzrůstu, velmi dobře staveného těla, světlých, dlouhých vlasů vypadá jako téměř vzor rytířství a šlechty. Už od dětství byl veden důrazně k loďařství, a doma podobně jako otec moc nebývá, neboť ho skoro všude doprovází a sbírá cenné zkušenosti, které jednou v rodu využije.
Druzí v pořadí jsou dvojčata Viktor a Simon, a i když by podle tohoto pravidla měli sdílet téměř totožný vzhled, opak je pravdou. O pár minut starší Simon zdědil, podobně jako Terryn, většinu své vizáže po svém ctihodném otci, sice se s výškou nemůže rovnat až přerostlému staršímu bratru, hanbu si rozhodně neutrhne. Vlasy výrazně tmavší, hnědé, avšak s místy nažloutlých trsů. I tělesně se usadil na krásném středu mezi otcem, a matkou. Nemá tedy vyloženě mohutně stavěné tělo, ale zároveň o sobě nemůže říci, že by vypadal neduživě. Zkrátka zlatý střed, jaký u dětí rádi vídáme. Se svým stejně starým bratrem se tak nemůžou více než odlišovat.
A jako poslední, nejnovější přírůstek do rodiny, je zhruba pětiletá dcera Thea, která podobně jako Viktor vyzařuje téměř identický vzhled své drahé matky, a i když je u ní stále brzo cokoliv předpovídat, drobná výška a lokny zářivě černých vlasů napovídají, že o krásu nebude mít malá sestřička nouzi.
Bydliště & Původní bydliště: Skoro po celý život mu býval domovem Teirm, rodinný hrad na okraji města, v krásné blízkosti doků, aby to neměl otec daleko do práce. V rámci svých panošských let pobýval společně se svým bratrem několik let v Ceunonu, díky jejich pokrevní příbuznosti s Mavelly, kde se učil zejména sokolnictví a lovu. Momentálně bude jeho domovem neplánovaně Vroengard, i když se s tím ještě neumí tak docela smířit.
Vzhled:
Zatímco oba dva starší z bratrů podědili drtivou většinu svých rysů po otci, na což byl samozřejmě velmi hrdý, Viktor jakousi hrou osudu vypadá téměř jako mužská verze své matky, s drobnými odlišnostmi. Výškou se proto nemůže ani rovnat svým sourozencům, kteří na něj vždy, už od mala, shlíželi z mnohem větší výšky, než by bylo vhodné. Teď v dospělosti se jeho růst zastavil na nějakých 165 centimetrech, což by se dalo při troše štěstí označit jako lehký podprůměr, ale celoživotní život ve stínu v něm vyvolává pocit, že je ve skutečnosti mnohem menší, než se zdá. Postavou hubenou, jeden by se nebál říci i mrzkou, která zaostává snad ve všech fyzických atributech, které jsou u šlechtice žádoucí. Viktor nikdy nebyl dobrý v činnostech vyžadující sílu těla, a i když ho do toho otec neustále nutil. Hubené tělo tak nemá mnoho svalové hmoty, na kterou by mohl být pyšný, ale naopak je spíše šlachovité, symetrické … působící mnohem více jako ladné tělo hada, než hrubé medvědí. To mu samozřejmě propůjčuje některé výhody, které z toho logicky plynou. Tak například fakt, že je rychlý. Opravdu rychlý. Nevydrží sice běžet moc rychle, ale pokud musí vystřelí vpřed doslova jako raketa. Jelikož nemusí tahat tolik zbytečných kil navíc, je rovněž velmi mrštný a ohebný, tudíž je ještě obtížnější jej vůbec chytit.
Obličej obepíná hříva jako uhel černých vlasů, divoce se kroutící všemi směry, na které prozatím nevyzrál ani ten nejlepší elfský kartáč, který si jeho rodina mohla dovolit, takže je má v naprosté většině času rozcuchané na všechny směry, nedá se říci, že by je vyloženě zanedbával, ale očividně si nic nedělá z toho, s jakým účesem se zrovna probudí. Pod nimi se nachází husté černé obočí, a především ocelově šedé oči, které jsou snad to jediné, co vlastně po svém otci zdědil, co se týče fyzických predispozicí. Zřetelně z nich vyzařuje mladická nezkušenost a nespoutanost, ale zároveň také notná dávka bystrosti a intelektu, s jakým zvědavě pokukuje po svém okolí. Pod nimi se nachází dost úzký a krapet protáhlý nos a plná, narůžovělá ústa.
Viktor dává přednost pohodlným, tmavým šatům, které mu umožňují v rámci možnosti splynout s davem a moc nevyčnívat. Nikdy si nepotrpěl na příliš zdobené šaty, a ačkoliv se jeho šatník skládá téměř výhradně z oděvů nejlepší kvality, ve výsledku to nejde až tolik vidět. Mezi jeho výraznější doplněk patří modrý pečetící prsten se znakem jeho rodu na pravém prsteníčku, který jako Selwey nosit musí.
Povaha:
Není to jenom jeho trošku temnější vizáž, která kolem něj tvoří auru chladu. Viktor je především díky vytříbenému intelektu a drsné šlechtické výchově tvor neuvěřitelně sarkastický, morbidní a skoro to vypadá, že má konstantně špatnou náladu. Na jeho obranu je nutné podotknout, že za tuhle část jeho povahy můžou především jeho starší bratři a otec, který se nikdy zcela nesmířil s tím, že oproti svým bratrům vypadá jako slečinka, a kteří rádi využívali každé možnosti k tomu, aby ho ponížili nebo si na něm dokazovali svou fyzickou převahu. Chladný vypočítaný sarkasmus tak byl jediný způsob, jak se proti tomu bránit. Pravdou je, že rád rýpe a nadává na cokoliv, co se mu zrovna nelíbí. Nemá vcelku žádný problém s tím vmést člověku jeho úhel pravdy přímo do očí, i když se za ty roky naučil jemně rozlišovat hranici mezi tím, kdy člověka opravdu vytočí, a kdy jenom naštve. S tím se tak nějak pojí fakt, že nemá většinu lidí nijak v lásce, a i když zpravidla nemá problém navázat s někým kontakt, sociální interakce zvládá bez problému, pokud ho nezaujmete hned na první dojem, jenom těžko se dostanete dále, než pod první chladnou a nezaujatou vrstvu. Pokud nejste v jeho úzkém klubu přátel, jenom těžko od něj můžete očekávat nějakou laskavost, nebo jenom vlídného slova, či úsměvu. Instinktivně lidem nevěří, a chce to hodně trpělivosti a soucitu, aby vám otevřel srdce a začal důvěřovat.
Ovšem, zvládnete-li tuto neskutečně chladnokrevnou, ironickou a konstantně podezřívavou masku vstřebat a akceptovat, otevře se před vámi osoba úplně jiná, která se před vámi dlouho skrývala a nechtěla vylézt na povrch. Ve svém nitru je vlastně Viktor dobrosrdečný a soucitný muž, jenom své kladné emoce nemá ve zvyku rozdávat všem lidem v okolí, jakoby šlo o cukrátka. Lidí, kteří se nějakým způsobem dostali skrze jeho obranný štít sice nepřestane občasně urážet a smát se jim, na druhou stranu je ochoten se za ně bít a poskytnout pomoc, byť s neustálým protáčením očí, kdykoliv to je třeba. Je také až neuvěřitelně tvrdohlavý, pokud si něco umane a dostane do hlavy, je velmi těžké, ba skoro nemožné, ho přesvědčit o něčem jiném. Hádat se s ním o tom, že má pravdu, je tedy skoro zbytečné. Je ochoten po dostatečně dlouhé argumentaci uzavřít kompromis, ale nikdy veřejně nepřizná, že by se pletl.
Historie:
Narozen jako mladší z dvojčat na něj vždycky házelo špatný stín, ještě zesílený o fakt, že byl už od raného dětství malý a neduživý, přesný opak svého staršího dvojčete. Viktor to nikdy neměl jednoduché, a jakkoliv spokojený a blažený může někomu připadat život bohatého šlechtice, opak byl pravdou. Díky značné zámožnosti dopřál Fintan svým dětem to nejlepší vzdělání, takže jen co se naučil chodit a mluvit, už měl kolem sebe spoustu drahých učitelů, kteří to něj neustále tloukli nové informace a věci, které by měl znát. Nutno ovšem zmínit, že velmi inteligentní a bystrý kluk neměl moc problém veškeré látky v hlavě zpracovávat a po večerech studovat v knihách a na rozdíl od svých bratrů propadl kouzlu knih mnohem více, než by se snad slušelo. Už v té době schytával spoustu urážek a posměchu od bratrů, kteří v něm viděli někoho, na kom si můžou dokazovat, jak lepší vlastně jsou, a občasné pohlavky nebo kopance tak nebyli nezvyklé. Do toho ho ještě otec nutil pravidelně namáhavě fyzicky trénovat, a učit se šermířství, ačkoliv to ze srdce nenáviděl a ničilo ho to mnohem více, než posměch vlastních bratrů.
Nepříliš šťastný život naplno otočil až příchod nového elfského učitele, za kterého rodina zaplatila doslova majlant (aby ukázala ostatním rodům, že na něj mají), který začal mladého šlechtice zasvěcovat do tajů Starověkého jazyka, neboť se slušelo ve vyšších vrstvách umět nějaký ten jazyk navíc. Během studia si však elf jménem Viriön všiml něčeho zajímavého na mladém lordovi. Měl magické nadání, a to slušné. Takové, jaké zatím u žádného jiného člověka neviděl. Ze strachu před tím, jaké škody by mohl napáchat, ho proto začal potají a pomaličku učit principy ovládnutí tohoto umění, ačkoliv zde musel postupovat velmi opatrně, hlavně díky lidskému pohledu na toto umění. Viktora to však naprosto pohltilo a fascinovalo. Měl dostatek rozumu na to, aby o tom nikde nemluvil, a jeho hlad po znalostech byl tak velký, že se elf nakonec rozhodl jeho výuku v tomto směru omezit jenom na nutné minimum, jelikož viděl by viděl jen nerad člověka se slušnými magickými dovednostmi, kteří se, jak je známo, nechávají často unášet emocemi a který by mohl tuto nesporně silnou zbraň použít nešťastně.
Dětství strávené výhradně za hradbou knížek a v kožené zbroji rychle zmizelo a bylo nahrazené dospíváním. Právě v tomhle období si začal Viktor více věřit na své bratry, kterým začínal jejich dlouhodobou šikanu slovně vracet ke svému vlastnímu uspokojení, a i když ho vždycky za to nějakým způsobem potrestali, cítil se mnohem více šťasten, když se jim dokázal postavit. Jeho nečekaně prořízlá pusa ho začínala čím dál více dostávat do problémů především s jeho otcem, který nemínil takové chování ve své rodině tolerovat. A jelikož trávil Viktor podezřele hodně času s jeho učitelem, padla vina za prostořekost jeho žáka objektivně na něj a musel z města odejít. Než tak ale učinil, věnoval mladému lordovi na památku útlý elfský meč, mnohem kvalitnější než cokoliv, co bylo u lidí k mání, který je především několikrát lehčí a vyváženější, než lidský meč, což se neduživému Viktorovi výborně hodí. Co však vypadalo jako vstřícné a přátelské gesto se ukázalo býti kamenem sváru, který ho nakonec donutil odejít na Vroengard, ale to předbíhám.
Ve stejné době odjel Viktor se Simonem do Ceunonu, aby zde jako pážata sloužila jakémusi nejmenovanému lordu Mavellovi, kteří jsou prakticky jejich příbuzní, aby se naučili základy sokolnictví, lovu, a hlavně získali cenné zkušenosti mimo své rodné hnízdo. Ovšem žárlivý Simon už doma neunesl fakt, že jeho méněcenný a slabý bratr dostal tak úžasný meč, který měl podle jeho mínění patřit mu, neboť to s mečem umí lépe. A ze žárlivosti se zrodil plán. Jak se blížil konec jejich služby pod lordem Mavellem, vkradl se nenápadně světlovlasý lord do komnaty svého bratra, aby mu sebral tolikrát opěvovaný elfský meč, který hodlal vhodit do jezera a zajistit tak, aby nepatřil ani jednomu. Během toho ovšem navíc hodlal bratra ponížit, a to tak, že zdroguje sličnou dceru jejich dočasného ochránce a zatáhne ji do Viktorova lože tak, aby to vypadalo na hříšnou noc mezi nimi. Ale tento geniální plán nepočítal s jedním problémem. Zmíněná dcera se bude bránit. A to tak moc, že nakonec skončí nešťastnou náhodou napíchnutá na onom elfském meči, kterého se chtěl Simon zbavit.
Když následujícího rána vpadla stráž do Viktorova pokoje, našli tam překvapeného, rozespalého lorda s mečem ležícím u jeho nohou s povlakem krve. Nemohlo být pochyb, že právě toto je onen vražedný nástroj díky neobvyklému tvaru čepele, který se schodoval se smrtelnou ránou na těle lady. To vyvolalo obrovské pozdvižení v obou rodech, a Mavellové samozřejmě požadovali odplatu. Marně se Viktor bránil tím, že o ničem neví, a že ji rozhodně nezabil. Nebylo mu to platné. Nakonec se po dlouhém a usilovném jednání mezi oběma rody vyhnul stětí už jenom z principu, že patřil do obou rodin, ale trestu ani tak neunikl. Tím mu má být až do smrti exil na ostrově Vroengard, který jako takový nepatří žádnému z království, odkud se nesmí vrátit zpět na pevninu, neb ho stihne trest.
A tak se Viktor, bezprávím osudu poznamenán na vyhnance, nalodil několik dní poté na jednu z mnoha lodí lorda Selweyho, a pouze s minimem osobních věcí zamířil vstříc novému, ne příliš růžovému, životu na Dračím ostrově.
Víra: Vychováván ve víře Severního náboženství, ovšem vždy hlasitě, ke zlosti svého otce, samotnou víru popíral a nikdy nebyl výrazně zbožným člověkem. Jeho přesvědčení mu to nedovolovalo.
Specifický inventář:
Kůň Willy - hnědák, rychlý, válečný kůň. Speciálně vyšlechtěný a už jako hříbě svěřen mladému lordovi do péče, se tak stal jeho nezlomným a oddaným společníkem, který by svou inteligencí a důvtipem zastínil mnohé lidi. Jelikož byl už od mala cvičen pro bojové účely, jen tak s ním něco nepohne. Nejspíše ani drak ne, ačkoliv záleží na specifických podmínkách, samozřejmě.
Elfský meč Taëral - jedná se o jeden a půl ruční meč elfské výroby s velmi útlou, avšak pevnou čepelí, který je díky tajemnému způsobu výbory Sličného lidu neobyčejně lehký a vyvážený, jakoby nevážil více, než proutek. Jako takový se tak skvěle hodí ke křehké konstituci mladého lorda, který by se s normálním mečem jenom těžko ubránil. Zřejmě ho chrání nějaká kouzla, především pak čepel, která se nemusí brousit, ale jeho znalosti jsou v tomto oboru příliš malé na to, aby to mohl ověřit.
Fyzické dovednosti:
Šermířství (3/10) - zná většinu výpadů, dokáže se vcelku efektivně bránit, ale na nějakou úžasnou přehlídku umění s mečem nemá. Především s odlehčeným mečem se dokáže slušně ohánět.
Rychlost (2/10) - díky svému lehkému tělu bývá o něco rychlejší, než ostatní, i když nemá velkou výdrž na to, aby běžel konstantně dlouhou dobu, spíše krátkodobě vystřelí jako raketa
Mrštnost (3/10) - stejně jako v případě rychlosti, i mrštnost patří mezi poděděné schopnosti, které vypilovaly roky šikany od starších bratrů
Sociální dovednosti:
Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, Viktor má dokonalý přehled v etiketě, a ví, jak se chovat na banketech či v přítomnosti samotného krále, čímž na podobné pravidla kašle vědomě, a naschvál. Obecně nemá problém s tím navázat s někým kontakt, a za antisociálního ho nelze považovat, ale díky jeho chladnému, sarkastickému vystupování není příliš vhodným společníkem ke konverzaci. Chce to trochu trpělivosti, než se vám podaří dostat se přes chladnou masku a prokousat se k jádru jeho osobnosti, která je veskrze přátelská.
Magické dovednosti:
Nesporný magický talent býval v omezené míře rozvíjen jeho elfským učitelem, ačkoliv ten ho v tomto směru nerad učil pokročilé věci, pro jeho dobro mu alespoň vysvětlil základy a principy magie, jak ji vnitřně kontrolovat, a částečně uchopovat a tvarovat. Magii mysli se naučil poměrně rychle na slušnou úroveň, ale kromě toho nic výrazného v tomto směru neumí.
Magie mysli + komunikace - II. stupeň
Částicová - nazírání (užitečná věc), světlo (aby se v noci neztratil), určení (aby nemohl být otráven)
Ostatní dovednosti:
čtení a psaní, matematika, etiketa (i ta elfská), základy loďařství, sokolnictví, lov
tohle je hodnost kterou zastávají lidé v rámci... země, ne zrovna v rámci rodu, a v případě lorda Selweye by to stejně byla spíš funkce opravdu symbolická, protože by bylo za běžných podmínek nemyslitelné, ale někde fakt makal a cestoval na palubách lodí jakožto natolik důležitý člověk
